Jak jsme odhadovali

Od prvňáčků

Další týden nám začal společným povídáním si ve dvojicích mladší - starší. Mladší vyprávěli, co zažili minulý týden ve škole a starší, co zažili na horách. Pak každý pověděl, co se dozvěděl, a nám se skládaly dva obrázky.

Při společném projektu se staršími nás čekal badatelský úkol. Ve skupinkách, které vylosovala s Krištofovou pomocí umělá inteligence, jsme nejprve odhadovali délku, šířku či výšku různých předmětů po Kokošce a pak jsme je pomocí provázku, pravítek a jednoho pásma skutečně změřili. Nejprve jsme si ale povídali o tom, jaké jednotky pro měření máme, zkoušeli jsme si, jak je velký centimetr, decimetr i metr. Společně jsme si pak naše výsledky porovnali.

Ve středu jsme se vypravili do Veletržního paláce na výstavu paní Kočičkové. Byla velmi zvláštní, někteří jsme byli nadšení a ani se nám nechtělo pryč, někteří jsme se trochu báli a někteří jsme si výstavu rychle proběhli a radši jsme si kreslili.

Tento týden jsme si hodně povídali o čtyřech ročních obdobích. Ve dvojicích jsme si vyrobili takové knížečky, kde jsme stříhali, lepili, kreslili i plnili úkoly podle zadání, které jsme si postupně ve dvojicích četli. Všem se nám to pěkně dařilo, i když jsme občas něco vystřihli nebo nalepili jinak. Četli jsme si také popisy různých ptáků a učili se tvořit otázky tak, aby se vždy dalo odpovědět větou z textu. Dostali jsme také nový sešit na psaní psacím písmem. Hned jsme si napsali všechny samohlásky a pod ně všechny souhlásky, které už umíme a pustili jsme se do vymýšlení slov, která s nimi už umíme napsat. Pak jsme si obešli třídu a u všech si napsané i přečetli. To je dobře, že píšeme tak krásně, že to ostatní můžou číst!

S paní Láryfáry jsme léčili nahluchlici, četli jsme si Indigové pohádky a také jsme si četli ve dvojicích se staršími.

Při matematice jsme poznali nové prostředí trojic čísel, ze kterých skládáme příklady. Do rovnic jsme doplňovali znaménka a z pomíchaných čísel tří barev jsme sestavovali příklady, ve kterých mohla být každá barva jen jednou.

V pátek při kruhu jsme vymýšleli, jaký další svátek bychom chtěli mít a kdy bychom ho chtěli slavit a také, co bychom nechali vyrůst, kdybychom měli tu moc.

A pak jsme si povídali o našich oblíbených plyšáčcích, kreslili jsme si je a psali si, co o nich víme.

Mezi třeťáky a čtvrťáky, tentokrát od Máry a Agnes

V pondělí nás po týdnu čekala Kokoška. Bylo moc príma vidět Danu i prvňáky a poslechnout si, co spolu prožili. My jsme zas na oplátku povídali o našem výstupu na Everest, lovu Yettiho, o našem vaření a mnoha dalších věcech. Ve vzpomínání jsme pokračovala i po kruhu, kdy jsme se snažili naše vzpomínky a zážitky přenést na papír, abychom je mohli uchovat v papírové kronice. Poté, co jsme se rozloučili s Agnes a po přestávce venku nám Krištof představil nový projekt, ve kterém tentokrát odhadujeme a měříme různé míry. Zadání bylo, abychom co nejpřesněji změřili různé věci, například okno, topení nebo třeba kostlivce Kubu. Chyták byl ale v tom, že metr byl jen v kobercovce, a tak jsme museli vymyslet, jak to vlastně udělat. Naše skupinka využila provázek, který se ukázal jako velmi šikovný.

Matematika v úterý byla pro nás docela lehká. Navázali jsme na číselnou osu, kterou jsme dělali v týdnu před Kokohorami a pustili se do zaokrouhlování. Každý z třeťáků změřil několik předmětů kolem sebe, třeba tužku, učebnici apod. v milimetrech a ty jsme pak zaokrouhlovali na desítky, což jsou vlastně centimetry. Čtvrťáci se mezitím pustili do objevování římských čísel. Pomoct jim měla tato divná věta: Ivan Vezl Xénii Lesní Cestou Do Města. V češtině jsme si připomněli pohádku o Království slovních druhů a tentokrát jsme zkoumali postavu Ministra (zájmena), který zastupuje Královnu (podstatná jména) a Princeznu (přídavná jména). V angličtině pokračujeme v hodinách.

Ve středu jsme se vydali s celou Kokoškou na výstavu do Veletržního paláce. Jmenovalo se Moje tělo není ostrov a pro některé třeťáky a čtvrťáky byla dost děsivá, i když pro mě byla spíš nudná. I když se ostatním třídám prý docela líbila, my z ní docela rychle utekli a vydali prozkoumat další patra galerie.

Čtvrtek ráno jsme zahájili pokračováním Projektu s Agnes. Tentokrát jsme zkoumali, jak nám utíká čas. Odhadovali jsme nejprve minutu, pak dvě a vypadalo to tak, že jsme si stoupli na jednu nohu, a když jsme si mysleli, že už čas uběhl, stoupli jsme si na obě. V odhadování času jsme pokračovali i po velké přestávce, kdy jsme si k tomu zase přidali bobříka mlčení. Každý z nás mlčel minimálně dvacet pět minut. To byla paráda! Při matematice se mohl každý z nás totiž dobře soustředit i Agnes se nějak podezřele usmívala.

V pátek jsme se po angličtině pustili do projektu o soli a cukru. Nejprve jsme se rozdělili do dvou skupin, ve kterých jsme tvořili myšlenkové mapy, každá skupinka měla na starosti jednu látku. Po nějaké době jsme si myšlenkové mapy prohodili a navzájem si je prohlíželi a doplňovali. Pak nás už čekala samostatná práce. Po přečtení kraťoulinkých článků o cukru a soli jsme je porovnali pomocí Vennových diagramů, pak jsme vyhledávali příbuzná slova, rozhodovali se, jestli jsou daná tvrzení pravdivá, vymýšleli otázky do společného kvízu a psali krátká shrnutí o tom, k čemu sůl a cukr potřebujeme.