Potřicátépáté od Želv

Mirákulum

To nám ten týden zase utekl. Do středy jsme u nás ještě měli na zkoušku Vojtu a Hermínku. I v Mirákulu s námi ještě byli. Klidně by s námi mohli chodit pořád, tak byli fajn. 

V pondělí jsme si při velkém ranním kruhu povídali o kreativních středách a o expedicích. Přemýšleli jsme, co se nám líbilo, a jak bychom si to přáli příští rok. Přemýšleli jsme pak i u nás ve třídě, kam bychom se chtěli ještě vypravit. Bohužel motýly, které jsme si přáli, už letos nestihneme. 

Při češtině jsme psali krásná velká písmena, popisovali jsme čarodějnice, trénovali psaní i čtení mě, bě, pě, vě, povídali jsme si o různých povoláních, i o tom, čím bychom možná jednou chtěli být. Také o tom, že každému z nás jde něco jiného, a že je to dobře, že ke každému povolání je třeba odlišných vlastností i schopností. A také o tom, že k tomu, abychom se něco naučili, je třeba to procvičovat. Zkusili jsme si také v češtině i v matematice samostatně napsat malý testík.

Při matematice jsme zase sestavovali příklady ze tří barevných čísel, kdy nám vždy mělo vyjít 8. Vždy si je napíšeme barevně na papírky a zkoušíme, dokud se netrefíme. Také jsme počítali s papírovými mincemi, řešili jsme hady, doplňovali jsme rovnice, počítali se šipkami, a hlavně zvládli jsme vypočítat ten testík.

A ve středu jsme byli v Mirákulu! To byla krása! Tolik podzemních chodeb, Dana se bála, ale my ne! Skoro! A bylo tu i super velké dopravní hřiště, mohli jsme si ručně umýt svoje auto, zajet i do myčky. Také jsme byli na obří klouzačce, obřích trampolínách a obřím kolotoči. Škoda, že jsme pak kvůli bouřce nestihli prozkoumat slíbený hrad. Budeme se sem muset vypravit i příští rok! Zažili jsme tu i velkou bouřku. Ještěže jsme se schovali v hradu, a než jsme napočítali do 200, skoro přestalo pršet. To už jsme ale museli na autobus, ale před tím jsme se stavili v obchůdku. Hurá!