Tento týden jsme se konečně dočkali školy v přírodě! Hurá! Bylo to moc bezva. Škoda jen, že někteří spolužáci s námi nebyli, určitě by se jim s námi moc líbilo.
V pondělí ráno jsme se sešli u Salesiánů, naskákali jsme do aut k Břeťovi, to je Dany muž a Aničce, to je maminka od Žofky, a zamávali jsme Daně, Toníkovi a Idě, kteří jeli vlakem. Ani jsme se cestou nikde nestavovali, potřebovali jsme totiž na chalupě v Dolních Boříkovicích být dřív, než přijede vlak. Stihli jsme to jen čtvrt hodiny před ním.
A už jsme tu byli všichni. Nejprve nás čekaly řízky od Aničky s pečenými bramborami a spoustou zeleniny, prohlídka chalupy od dřevníku až po horní strašidelnou půdu a také pravidla, kam smíme chodit a co smíme dělat. Pak jsme popojeli pět minut do Králík na zmrzlinu. Kluci jeli trochu dřív s Břeťou na ryby, holky později s Aničkou a Danou, ale všichni jsme se sešli u rybníka. Bylo krásně, pěkně jsme si pohráli a pak jsme se vydali obejít, někteří oběhnout rybník a pohrát si na pampeliškové louce. V chalupě jsme si potom pěkně vybalili a rozestlali a trochu podivočili a pohráli si na zahradě, zkusili si ping - pong nebo se pohoupali na houpačce. K večeři byla výborná polévka, také od Aničky, a spousta ovoce a oříšků. A pak už nás čekalo čtení pohádek z celého světa, jako i každý další den.
Ráno, jsme vstávali skoro o půl deváté, snědli jsme spoustu kuliček s mlékem, nachystali jsme si svačiny a pití a vyrazili jsme na Pastvinskou přehradu. Bylo bezva, že jsme tu byli úplně sami, jen jeden rybář seděl na pláži. A tak jsme si půjčili dvě šlapadla a přehrada byla jen naše, což bylo dobře, vzhledem k tomu, jak holky řídily svého delfína, zato klučičí vodní auto šlapalo jak hodinky. Bylo krásně teplo, jen nás občas skropila lehká přeháňka. Pak jsme se vypravili kousek nad Pastviny, kde roste obří stará lípa. Je to strom s největším obvodem kmene v naší republice. Cestou jsme potkali mravence, tak jsme jim dali něco dobrého k snědku do mraveniště, pak slepýše, kterého jsme pošoupli ze silnice, aby ho něco nepřejelo, pak velké dřevěné houby, na které jsme vylezli. Cestou zpátky z kopečka jsme si dali závody, tolik jsme se těšili do restaurace na oběd. Oběd byl výborný! Pak jsme skočili do aut a jeli se podívat na obří kapry, kteří se slunili u hráze a už jsme se těšili, až si na chalupě zase budeme hrát. Měli jsme spousty lakrosových pálek i tenisáků i míč na fotbal. Nejvíc nás ale asi bavila hra na rybičky a rybáře. A že se slibovaná bouřka nekonala, tak jsme si udělali ohýnek a opekli si chleba i buřty. A to už tu byl Aleš, táta Žofky s Růžou a Zůzou, tak nás bylo na hraní deset. Pak jsme si ještě zapsali a nakreslili, co nás ten den nejvíc bavilo, přečetli jsme si pohádky a hurá do postýlek.
Ve středu byla venku velká zima, tak jsme moc nespěchali a všichni jsme se vykoupali a po snídani, kdy nám Břeťa vyprávěl legrační pohádky,( ale ani to nepomohlo Idě, na kterou lezla nějaká nemoc, a tak pak s mámou odpoledne odjela..), a tak jsme se tedy po snídani vypravili do muzea v Králíkách, kde měli velkou sbírku vycpaných zvířat a brouků a motýlů na špendlíkách, tak jsme si s nimi dělali legrační fotky. Na svačinu jsme se stavili v super pekárně cukrárně, čekal nás totiž vrcholový výstup na Horu Matky Boží, poutní místo. A tak jsme si dali nejprve něco sladkého, pak nejlepší rohlík nebo housku na světě, které Dana kupovala na snídani a musela tak hned koupit další, a pak někteří vytrvalci jsme si dali ještě nějaký ten koláček do třetice, abychom ten velký kopec zdolali. Cesta byla lemovaná kapličkami s obrazy, a i v klášteře jsme si prohlédli obrazy svatých a přečetli jsme si něco o jejich životě. Samozřejmě se nám moc líbil klášterní obchůdek. Pak jsme snědli mrkvové sušenky od Toníka, aby nám nedošla energie a oklikou kolem Mariánského pramene, lesem kolem potůčku, kde se daly skvěle pouštět šiškové lodičky, jsme se vraceli zpět na náměstí. Pekárna už byla naštěstí zavřená a nás k večeři čekal výborný boršč, co přivezl Aleš, a hromada těstovin se sýrem a kečupem, zdravou zeleninovou omáčku jsme nechali pro jistotu dospělým. Zato jsme zase spořádali hromadu ovoce a zeleniny a oříšků. Také došlo chvíli i na písanku, ale po pravdě, moc se nám nedařila, tak jsme toho brzy nechali, pohráli jsme si venku a šli na pohádky a spát.
Ve čtvrtek ráno po snídani jsme se pustili do balení. Snad se nám to povedlo. Kdo měl sbaleno běžel si hrát na zahradu. K obědu jsme dojedli včerejší těstoviny a polévku a pak jsme se vydali k sousedovým slepicím se všemi zbytky, které se shromáždily. A pak poslední fotka a hurá domů! Cestu vlakem si místo Idy vylosovala Bela. Ostatní jeli autem, ale měli zas přestávku na zmrzlinu, aby jim v autě nebylo špatně. U Salesiánů jsme se potkali skoro na minutu přesně.
A kdo chtěl, mohl si ještě v pátek přijít pohrát na celodenní družinu s Aničkou z družiny.
Klidně by takových týdnů mohlo být víc! Těšíme se, že se v úterý zase všichni v Kokošce potkáme. Určitě to bude další supr týden. Čeká nás totiž Den dětí!
