Podvaadvácáté od Želv

To nám krásně nasněžilo!

Konečně tu máme pořádnou zimu. Všude sníh a led, spousta klouzaček a koulování a bezva přestávky venku.

V pondělí jsme se sešli jenom my, Želvičky, a v kroužku jsme si povídali nad fantazijními kartami Lucie Ernestové. Bylo to krásné! Pak jsme si u svačiny ještě popovídali o tom, co jsme zažili o víkendu.

Ve středu nás čekal výukový program v Muzeu hudby Muzikanti na cestách. Bylo to prostě super! Zatleskalo nám celé hlediště, mohli jsme se obléknout do kostýmů, zahrát na elektrickou kytaru, blbnout s mixpultem, zahráli jsme si společně na hudební nástroje i na piáno.

Při češtině jsme dokončili první díl Pepana. Teď už se učíme porovnávat velká tiskací písmena s malými, uvědomit si, která jsou stejná, která jsou podobná, která jiná. Brzy už budeme malým tiskacím písmem i číst. Také jsme vymýšleli věty o zvířatech, která jsme našli v sloupečcích. Četli jsme si o Pepově rodině a zapisovali jsme pak do tabulky, jaké má kdo zájmy a jaké je jeho oblíbené jídlo. Za domácí úkol jsme to samé pak měli zjistit i o své rodině.Také jsme si zase podle prvních písmen z obrázků sestavovali zpaměti slova, nejprve ze čtyř písmen, pak i mnohem delší.

Při matematice jsme se vypravili počítat zvířata do Himaláje v naší super knize. Také jsme si hráli v kobercovce na autobus. Měli jsme panáčky, a s těmi jsme na zastávkách nastupovali a vystupovali do krabicového autobusu, a na konečné jsme říkali, kolik jich vystoupí. Je těžké se nesplést a soustředit se celou jízdu. Další dny jsme pak jezdili s figurkami na našem plakátu města se zastávkami. Také jsme házeli kostkami, krokovali na krokovadlech a zapisovali šipky, řešili jsme vláčkové rovnice i rovnice s čísly.

A teď už hurá na jarní, ale zasněžené a mrazivé prázdniny!