Jak se nám Agnes vdala (do 31. května)

Posledních několik týdnů bylo hodně speciálních, a to hlavně proto, že nám ve škole chyběla Agnes. Díky tomu se u nás vystřídalo mnoho různých rodičů v rolích učitelů, učili se tak trochu jinak a vyslechli si hned dvě přednášky. Chtěli bychom poděkovat Daniele, Lukášovi, Honzovi, Magdě a dalším, že se nás takto ujali. A že nás pouštěli každý den domů hned po obědě. To nám bude chybět! Pracovali jsme na svých projektech o biotopech, počítali matematiku, užili si celodenní angličtinu a vyptávali se Vlastíka, jednoho Salesiána, jaký byl jeho život v Jeruzalémě. Také přišli lektoři ze Sadby, aby se s námi podělili o tom, jaké to je dobrovolničit v cizí zemi. Také jsme pro Agnes nachystali krásný svatební dar. Velkou mapu Mexika, kam jsme ji na lístcích přilepili hromadu vzkazů a rad. Také jsme nezapomněli slovníček a zábavná fakta. Věděli jste například, že nejmenší sopka Mexika má jen několik málo metrů? 

Poslední květnové pondělí se nám provdaná Agnes vrátila, i když se jí holky dočkaly až po obědě. Agnes a zájemci z řad kluků i holek ze všech tříd se vydali do DDM Prahy 9 na program o 3D tisku. Lektoři Štěpán a Vojta nám vše ukázali a vysvětlili a pak jsme se pustili do práce. Na počítačích jsme si každý vymodeloval klíčenku s vlastním nápisem, kterou nám pak vytiskli. Axolotlí holky mezitím zůstaly v Kokošce s Danou a pracovali na svých projektech. Po obědě jsme se všichni potkali u nás ve třídě, dostali jsme od Agnes cvrnkací kuličky, které nám přinesla ze svatby a sdíleli radostné i neradostné zprávy. 

V úterý a v pátek jsme se pořádně zapotili. Psali jsme totiž cvičné testy z matematiky a češtiny. Kdo si nevěděl rady, mohl si pomoci učebnicí a kdo si rady věděl a měl jednotlivé úkoly správně, nebude muset psát ty ostré. To se u matematiky povedlo docela dost dětem. Juch juch! Ve čtvrtek jsme se zabývali hlavně Listonoskou. Vymýšlení a popisování zvířete či stroje podle bláznivého jména už tak nějak patří k našim pololetním tradicím. A vždycky to stojí za to, i když nás nebaví si texty stále opravovat, k čemuž nás Agnes nutí. Nejtěžší je tu chybku najít, opravit ji už je většinou hračka. Při informatice jsme si nejprve zahráli pexeso s Emilem, které ale bylo trochu složitější. Místo dvou stejných obrázky jsme hledali dvojici příkazu a následného výstupu. Pak jsme se rozloučili s modrým světem a vstoupili do žlutého, ve kterém se z Emila stává umělec. 

A nejlepší byla středa. To jsme se totiž vydali do Vinoře na potvoráky. Na pomezí a lesa jsme nejprve ve skupinkách hledali různé věci a zapisovali je do pracovních listů. Například něco žlutého, něco ošklivého, něco krásného, pařez, pavučinu, žalud a mnoho dalšího. Také jsme se snažili hledat a popsat co nejvíce zástupců ptáků, hmyzů, savců a dalších tříd. A trhali třešně. No a když přišel čas, vydali jsme se do tajemného domu, kde už na nás čekal Šimon se zvířaty. Ukázal nám toho opravdu mnoho a moc hezky vyprávěl. Viděli jsme bílého hada, velké chlupaté pavouky, velké i malé štíry, tlusté mnohonožky, půlmetrovou želvu Eliáše, ptáčky, šváby, slepice, činčily, a kdo ví co ještě. A spoustu koťátek, nad těmi jsme se úplně rozplývali. Parádní den byl zakončen obědem v zahradě. Bylo to moc príma!