Hurá! Je tu pondělí a my tak konečně můžeme vyrazit na náš tak trochu delší výlet. Autobusem jsme se nechali vyvézt do Malé Skály, odkud jsme se, samozřejmě po pořádně svačině, vydali pěšky do našeho penzionu. Cesta to byla někdy náročná, obídek v krásném skalním bludišti nám to ale vynahradil. No, teda, spíš naše hraní si v něm. V penzinu s krásným výhledem na nás čekala nejenom svačina, ale hlavně báječná obří trampolína, na kterou jsme se všichni vešli. Ta byla prostě boží! Po večeři jsme se rozdělili na Pandy a Želvy a vytvořili společné obrazy, které nám pak budou viset ve třídách. Agnes nám ještě přečetla pár starých mexických pohádek a povídali si o indiánských kmenech. A pak už jen do hajan.
Po snídani jsme se vydali na nedalekou rozhlednu, která byla opravdu vysoká. Strach ale skoro všichni překonali a užili si tak úžasný výhled do okolí a zamávali těm dole. Jediný, kdo na rozhlednu vůbec nevylezl, byla Kočka. Teda pes. Teda pes jménem Kočka, kterou Agnes vzala s sebou a my si s ní užili hromadu legrace. Také jsme se s ní mazlili, když nám bylo trošku ouvej a stýskalo se. Cestovali jsme ještě o trochu dál a hledali les. To se nám nakonec povedlo a my tak mohli postavit domečky a svatyně. Moc se nám povedly!
Po obídku a poledňáku na nás čekaly různé úkoly a zadání, které jsme plnili ve střídajících se dvojicích. Naším cílem totiž bylo zkusit postupně pracovat se všemi Želvičkami a najít si takovou, kterým bychom byli rádi parťákem - patronem. A tak jsme kreslili, vyprávěli si vtipy a hádanky, zrcadlili se, naváděli se poslepu nebo spojeni papírovou lepící páskou běhali po hřišti. Po večeři nás ještě čekala noční bojovka po svítících tyčinkách, ze kterých jsme si pak vytvořili růžné šperky. A představte si, vydali se všichni. Někteří sami, jiní ve dvojicích, ale bojovku jsme zvládli všichni.
Poslední den ráno nás čekalo balení a úklid a pak cesta domů. Ta už byla o něco jednodušší, protože jsme šli skoro celou dobu z kopce. Byla to ale krásná cesta pod Suchými skalami a pak s výhledem na Malou Skálu. A těch hub, co jsme našli. Až se nám nikam nevešly. I ten oběd a autobus jsme pohodově stihli, i když jsme se po cestě báli, zda to stihneme. Mezi sebou jsme se i dohadovali, co by bylo horší nestihnout - zda oběd nebo autobus. A pak už zase domů. Všichni se dost těšili, i když by si ten náš výlet někteří rádi prodloužili.
Do školy jsme šli jenom ve čtvrtek a vlastně jen tak trochu. Vyrazili jsme totiž do Holešovické tržnice na festival ilustrace Lustr. Výstava to byla zajímavá a pro nás inspirativní, jen jsme se museli dost proplétat mezi lidmi. Po obědě jsme pak ve škole tvořili vlastní ilustrace o proběhlém výletu do kroniky.
Comentarios