Pondělí v Kokošce začalo jako vždy. Dlouho jsme si vyprávěli o víkendu, někteří i o delší době, kterou strávili na horách či v karanténě. Po SVAČINĚ nás ale čekal velmi důležitý úkol, museli jsme si zvolit prezidenta či prezidentku nově vzniklého Kokoščího státu. Prezidentem se mohli ale stát jen starší deseti let (vlastně třiceti, ale těch dvacet se připočítávalo jaksi bonusově). Dvě kandidátky se nejprve představily, pak už byla vytvořena volební komise, která vysvětlila pravidla voleb a vyhlásila nakonec prezidentkou Elu. Dále bylo třeba vytvořit politické strany, promyslet a představit jejich program, odpovídat na dotazy ostatních a nakonec i volit do poslanecké sněmovny. Vláda byla nakonec sestavena z pěti členů, všechny tři vytvořené strany zde měly zástupce. Nakonec vláda schvalovala návrhy vlajek, znaků a hymny. Neměla to někdy lehké, vůle lidu byla občas dosti hlasitá.
Se staršími jsme si pak v úterý při češtině na můj návrh ještě odhlasovali zrušení povinných domácích úkolů z češtiny, pro nedostatečnou motivaci zúčastněných. Každý ale přede všemi podal svůj návrh, jak se stále zlepšovat v dovednostech psaní. Někdo se rozhodl psát či pokračovat v psaní deníku, někdo se chce pustit do vlastní knihy či komiksu, někteří se zaměří ještě více na testy k přijímacím zkouškám. Případný výsledný text by ale zároveň měl být také bez pravopisných chyb.
Pro druháky stále platí písanka a čtení nejlépe každý den, pro třeťáky zadané domácí úkoly.
V úterý na nás dolehl velký smutek. Na zahradě je malý památník chlapci, který se rozhodl zemřít. Věděla jsem, co se stalo od kamarádky, která ho znala, a ve chvíli, když jsme stáli u památníčku a dívali se na jeho fotku, přišel i pan kuchař, který věděl víc. Snažili jsme se pochopit, mluvit o tom. Také o svém strachu, o ošklivých snech i strašidelných filmech, i o těch, co nám umřeli. A Táda řekl, že jemu pomáhá si na všem hledat to dobré. S menšími jsme si pak četli knihu Kamzíkův velký skok, kde se kamzík spolu s maminkou vyrovnává se smrtí brášky.
Ve středu jsme se vypravili do Národního muzea. Před tím jsme si ale prohlídli starou i novou budovu Hlavního nádraží. Nejvíc se nám líbil veliký model postavený z lega! Pak jsme si prošli větší část budovy Národního muzea, od šaten až nad kopuli. A stihli jsme i dvě expozice Zázraky evoluce a Okna do pravěku. Ani náhodou se nám nepodařilo všechno vnímat, je toho tu tolik! Trochu nám (některým více) bylo líto, že nezbyl čas na minerály a na hudební skladatele. Alespoň jsme nakoukli do sálu, kde je hudba propojená s barevnými světly.
Ve čtvrtek jsme opět museli zůstat doma. Onemocněla nám Anežka a Krištof. Spojili jsme se tak alespoň na dálku. Povídali jsme si, četli jsme si kousek z příběhu Temná dívka, jedné mé dřívější páťačky pro inspiraci, a pak už jsme se pustili do vlastního psaní. Texty jsme si pak spolu přečetli. Mnohým se za půl hodiny vyměřeného času povedly opravdu pěkné. V pátek jsme se učili na dálku angličtinu a češtinu. V češtině jsme se zaměřili na slovní druhy. Také se nám sešlo několik návrhů speciální domácí výzvy Výstavy architektů. Jen se mrkněte na fotky, jak to dopadlo!
A teď už se moc těšíme na lyžák. V době zápisu do kroniky už jsou Kokošci na místě! :-)
Comments