Jak jsme si rozdali pololetní vysvědčení (27. - 30. 1.)

Tak už je to tady. Ten moment, na který se tak trochu těšíme a ze kterého jsme tak trochu nervózní. Rozdávání vysvědčení! Ale k němu se hned dostaneme, nejprve si ale pojďme připomenout zbytek týdne. Pondělní kruh byl hodně důležitý. Vybírali jsme si totiž obory a dílny na kreativní středy. Tentokrát jsme si mohli vybrat mezi Pověstmi s Danou (program zaměřený na prozkoumání českých pověstí pomocí divadla i hudby), Rytmikou s Lenkou (rytmus a tanec), Pohybem s Agnes a Obrazy v pohybu s Markétou (animace a jak rozpohybovat obrázky i bez pomocí digitální techniky). Všechny vypadají dost lákavě, a ať nakonec budeme kdekoliv, určitě si to moc užijeme. I odpolední programy vypadají moc lákavě! 

Vyhlídka vysvědčení a pololetních prázdnin nám trochu narušila soustředění při matematice i češtině, i tak jsme ale něco zvládli. Agnes nám přinesla nové sešity s roboty na procvičování násobilky a na dělení a násobení do stovky. Ty se nám moc líbí a můžeme si je i vybarvit. A je tam i robot Hugo! Také jsme počítali pavučinky, abaku, překreslovali útvary z geoboardu do čtvercové sítě a porovnávali jejich obvod. V češtině jsme vytvořili další kapitoly ve svých učebnicích, tentokrát o rozdílu mezi bít a být a o vyjmenovaných slovech po B. Přečetli a zdramatizovali jsme pohádku Království slovních druhů, kdy každý z nás byl jeden slovní druh. Zaměřili jsme se pak na číslovky, které jsme hledali i v textíku v učebnici. Při informatice jsme hledali a vybírali fotky do naší papírové kroniky, což byla velká legrace.

 A při projektu jsme zakončili zkoumání lidského těla povídáním o kůži. K čemu slouží, jak bychom se o ni měli starat a jak to, že má každý trochu jinou barvu. Přemýšleli jsme, jestli se k sobě máme kvůli tomu chovat jinak, nebo to není správné. Zabloudili jsme trošku i do historie. Agnes nám pak představila práci jedné umělkyně, která vytvořila projekt Humanae, kdy fotila portréty různých lidí na pozadí, které odpovídá jejich barvy kůže. Bylo to moc zajímavé.

Ve středu jsme se vydali do Pralesa zkoumat zimní přírodu. I tentokrát jsme strávili většinu programu venku pozorováním a hrami, ale protože nám byla hrozná klendra, schovali jsme se pak v teplíčku uvnitř a vyrobili ptáčkům krmítko ze šišky, loje, semínek i červíků. Blé. I když vlastně, některým z nás červíci taky chutnají, zvlášť ty v medu.

No a pak přišel ten slavný den. Čtvrtek. Domluvili jsme se, že si rozdáme vysvědčení hned ráno, abychom měli zbytek dne pro sebe. Agnes pro nás vyrobila i dárečky, které ale nemohla najít a my tak byli čím dál ví napnutí. Nakonec se dárečky našli, byly to záložky do knížky s pandami a vzkazem, a my si pak mohli přečíst, co nám Agnes s Magdou letos napsali. Shodli jsme se na tom, že vysvědčení jsou trefná a že se nám líbí. Nejvíc jsme se nasmáli, když jsme si přečetli poslední odstaveček, ve kterém Agnes utekla jedna chybka -  Agnes je totiž ráda, že může být SVOU učitelkou! Snažila se nás pak přesvědčit, že nám to ručně opraví, ale my jsme odmítli. Chyba je kámoška a tahle je navíc fakt vtipná! Následovala slíbená svačinová párty, na které se sešlo mnoho čerstvého i sušeného ovoce, popcorn, slaní i sladcí šneci, a dokonce i kakaová buchta. Moc jsme si na ní pochutnali. Po přestávce venku nám Agnes připravila povídání o své cestě po Mexiku a ukázala hromadu fotek. Přes samé otázky jsme to před obědem málem nestihli. A po obídku hurá do družiny a na prázdniny. Hurá!