V posledním týdnu věnovaném moři jsme se změnili v objevitele nových zámořských světů. Nejprve nás čekala skupinová stopovačka po Salesiánském centru inspirovaná čtyřmi velkými mořeplavci. Těmi byli Kryštof Kolumbus, Vasco da Gama, Amerigo Vespuccim a Fernão de Magalhães. Informace a odpovědi na otázky si ale musel zapsat každý sám. Po obědě nás čekal i testík, abychom se podívali, jaké informace nám v hlavě zůstaly. Ve čtvrtek jsme si ukazovali, jak vypadaly mapy předtím, než Kolumbus (znovu)objevil Ameriku a povídali o životě a cestě Marca Pola. Starší povídání o něm doplnili parádními ilustracemi. V pátek jsme téma mořeplavců uzavřeli při skupinové práci, kdy jsme přemýšleli, co, či kdo, putovalo z Ameriky k nám, a co naopak z Evropy do Ameriky, a jak nás to všechno až do dneška ovlivnilo. Co bychom dělali bez kakaa, rajčat nebo brambor? A Indiáni bez koní? Na objevitele, i když ne zámořské, jsme si zahráli i později. Vypravili jsme se totiž na lov kešek v okolí školy! Bodové skóre měly obě skupiny velmi vyvážené. Nejtěžší bylo orientovat se v mapě, ale ta radost z nalezených kešek vyvážila námahu.
A samozřejmě jsme se i učili. Druháci v češtině procvičovali bě, pě, vě mě. Zkoušeli přepisy i diktáty celých vět, třeťáci se pustili do vyjmenovaných slov po V, při tom si zopakovali slova příbuzná, kořen slova a poznávání předpon, čtvrťáci pokračovali ve vzorech podstatných jmen ženského rodu a páťáci se naučili poznat druhy přídavných jmen a psát jejich koncovky.
V matematice druháci a třeťáci procvičovali řady násobků, násobilku, ti starší indické písemné násobení, mladší hledali cestu bludištěm pouze po daných násobcích. Hráli jsme si také se zápisem a znázorněním v prostředí Autobusy. Přemýšleli jsme o možných zápisech děje trasy. Třeťáci to pak měli ztížené o rozlišení cestujících na muže a ženy. Čtvrťáci a páťáci si také udělali stejný pracovní list na indické násobení jako třeťáci. Je hezké vidět, jak jim to jde každým rokem lépe a rychleji. Krom toho velcí dále zkoumali úhly nejen na ciferníku, ale i na svém těle. A také plnili jednu pořádnou výzvu, kdy měli co nejdéle vydržet v sedě opření o zeď tak, že se jí dotýkali jenom zády a lýtka a kolena svíraly pravý úhel. A i když všichni statečně bojovali, nejdéle vydržel Tomík. Hurá!
Nejvíce jsme se ale z celého týdne těšili na Noc s Andersenem! Sešli jsme se v pátek v pět hodin. Pro zahřátí ve velké zimě a vánici jsme si zahráli hru na obchodní lodě. Vyplouvali, vybíhali jsme z přístavu a podle čísla, které nám padlo na kostce jsme se museli přizpůsobit počasí nebo životní situaci. Například, když jsme hodili dvojku, polámalo se nám kormidlo a museli jsme běžet pozadu, když čtyřku, tak jsme měli přetíženou loď a museli jsme běžet s těžkým polenem. Cílem bylo shromáždit co nejvíce obodovaných kartiček z devíti přístavů a získat co nejvyšší součet a tím i zámořské bohatství. Naštěstí jsme si pak odpočinuli a rozmrzali u výborných pizz, objednaných k večeři.
Pak už malí odešli z družiny do Kokošky do své třídy. Tam jsme si ze šátků a mušliček stvořili rozbouřené moře. Společně jsme si pak postupně četli a pouštěli pohádku Malá mořská víla a hodně si i o ději povídali. Z průhledných barevných fólií a ofocené lodě jsme si dokreslili svůj mořský svět. Starší mezitím v družině poslouchali příběh o potopených benátkách a pak si je vytvořili. Kdo už měl dotvořeno, mohl si chvíli číst knížku, kterou si přinesl, nebo si vybrat jednu z mnoha knížek, které nám přinesla Anežka. Největší úspěch měla Velká kniha o čůrání! A pak jsme společně hráli dánskou verzi Městečka Palerma a vyprávěli si různé, i trochu strašidelné, příběhy.
Pak už nás čekala jen společná krásná pohádka na usínání Píseň moře. Byla to pohádka o tom, že i když je někdy náš smutek k neunesení, musíme ho přijmout. Protože pokud své srdce uzavřeme, můžou nás potkat krásné věci, ale radost z nich mít nebudeme. Ráno, po úklidu a společné snídani, jsme se už rozutekli domů. Byl to krásný zážitek.
Už teď se těšíme, co nás bude čekat příští týden, že by jarní ptačí zpívání?
Comentários