Jak jsme byli v Anežském klášteře

To máme krásné jaro! Kytičky, rozkvetlé stromy, všude!

Ve středu jsme byli v Anežském klášteře. To je tak zvláštní uvědomit si, že už tu stojí tolik století, že tu opravdu chodili ti dávní lidé, o kterých nám vyprávěly Pandy. Bylo tam krásně. Nejprve nám paní průvodkyně povídala nejen o Anežce, pak jsme ve skupinkách plnili úkoly a nakonec jsme se mohli vyřádit ve středověké dílně. Nejvíc se nám líbil lis, zkoušeli jsme si také postavit různé druhy oblouků z kostek, psát krásným písmem pomocí husích brků, mohli jsme si i zkusit královský plášť. Ve škole jsme si pak ještě po rolích přečetli zdramatizovanou pověst o Anežce.

Při češtině jsme se učili jak psát slova se slabikami dě, tě, ně, bě, pě, vě. Poznávali jsme větu jednoduchou od souvětí, k tomu jsme potřebovali umět najít slovesa. Vymýšleli jsme, a pak i psali, vlastní souvětí.

Učili jsme se i poznávat první jarní kytky. A osení, co jsme si zaseli před Velikonocemi nám krásně roste, i hrášek.

Při matematice jsme se naučili řešit násobilkové čtverce, také jsme řešili příklady, které nám připravil skřítek Měnič, dorýsovali jsme strany a úhlopříčky obdélníku, a změřili je. Počítali jsme nohy a hlavy pávům a koním, to bylo zapeklité. A hlavně, dostali jsme třetí díl matematiky!

A hodně jsme si zpívali, ve čtvrtek i s Aťkou a v pátek s Kryštofem. Hráli jsme při tom na spoustu nástrojů, a Kryštof přinesl i kachon, vlastně cajon.