top of page

Po stopách Ztraceného deníku profesora z Essexu


A je to tady, konečně jsme mohli vyrazit na očekávanou Kokošku v přírodě. Poté, co jsme se srdceryvně loučili u Kokošky jsme vyrazili na vlak. Tam jsme dostali první indicie, podle kterých jsme měli zjistit, jaké téma nás čeká a kam se vlastně chystáme. Souřadnice na mapě, písmenka, ze kterých jsme dokázali složit slova král Karel a klokan, rozstříhaná vlajka a obrázek opery v Sydney - to všechno nám prozradilo, že se chystáme do Austrálie! Po cestě nás ale překvapila strašlivá bouře, kvůli které jsme ztroskotali a ocitli se na neznámém ostrově. Byli jsme tak promočení, že jsme z bot měli hotové rybníky, ale to skákání do louží bylo boží. Naštěstí jsme našli jeskyni, naše ubytování, kde na nás už čekala Agnes s teplým čajem a pořádnou svačinou. No a taky se Ztraceným deníkem profesora z Essexu. Ten na tom našem ostrově ztroskotal před námi spolu se svou ženou. Postupně budeme deník pročítat a prozkoumávat ostrov po jeho stopách a uvidíme, zda se se nám ho podaří najit. Po zbytek dne jsme se snažili obydlit naší jeskyni, našli hřiště a a první skupinka se pustila do vaření večeře. Po báječných masových a špenátových tortellinách s parmezánem, jsme si ještě zahráli pár her v jídelně a pak už si jen zalezli do svých koutků jeskyně.

V úterý po bohaté snídani jsme se vydali prozkoumávat ostrov a blízkou džungli. Po cestě jsme si přečetli pár stránek z deníku, kde jsme zjistili, že zvířecí osazenstvo tohoto ostrova není jen tak obyčejné. Po cestě jsme našli prazvláštní zvířata, například ryby, které uměly chodit nebo kouli s velkýma očima, koňským ohonem a ptačími nožkami. A hned jsme si je začali pojmenovávat a padaly všemožné názvy: král prase, koule vykulená a mnoho dalších. V lese jsme si přečetli, jak jednotlivá zvířata pojmenovává profesor (např. sulcovka domácí a kulátko vytřeštěné), pak jsme si nalezená zvířátka rozdělili a pustili se do stavby vhodných příbytků. Déšť nás nakonec zahnal zpátky do jeskyně, akorát na obídek. Po obědě se počasí umoudřilo a my se tak mohli pustit do velkého tvoření. Z různých plyšáků jsme si páráním a šitím vytvářeli vlastní zvířata a na druhém stanovišti batikovali trika. Agnes s Markétou s dopomocí některých dětí prováděly pokus, ve kterém se snažily na látkové tašky obtisknout různé rostliny. A věřte tomu nebo ne, bylo k tomu potřeba kladivo. K večeři byl kašpárek, bramborová kaše a párek.

Ve středu se s námi rozloučila Lenka, pokusila se opustit ostrov, což se jí nakonec povedlo, i když nevíme jak. My se mezitím vydali na další průzkum. Deník nás poslal vyhledat tajemnou chýši, do které se profesor schoval před strašlivou bouří, která se nám naštěstí vyhnula. Bylo krásně pod mrakem, ani horko, ani zima. Po cestě jsme zkoumali džungli (les), jezera (louže) a louky. Tam jsme narazili na celé kravské stádo i s býkem. Přišli se nás podívat asi kvůli naší svačině. Chýše byla opravdu vysoko a kvůli mlze jsme toho moc neviděli, ale našli jsme tam dalšího trosečníka - Radku! Cesta zpátky proto byla o to radostnější a rychle nám utekla. U jeskyně zas bylo pěkné počasí a mnoho z nás si zalezlo ven do spacáku, aby si pořádně odpočalo. Po skvělé a vydatné večeři - pizze, jsme si ještě poseděli u ohně a pak hurá do peřin.

Ve čtvrtek jsme se vydali na nejvyšší horu ostrova, abychom profesora konečně našli. Abychom nemuseli tolik šlapat, pomohla nám trojočka hopsavá, která nás přiblížila. Nakonec jsme museli využít provazy, a to hodně provazů! Každý si mohl vybrat, jak náročnou cestu zvolí a všichni byli moc stateční. Ale profesora jsme nahoře nenašli. Zkusili jsme to o kus dál, na plácku, kde některé větve připomínaly dětské hřiště. No ale tam taky nic. Tak jsme se rozhodli, že ho zkusíme přivolat tím, že začneme ze sebe tvořit sochy, které připomínají jeho oblíbená prazvláštní zvířata. A tak jsme ve skupinkách tvořili například sochu zvířete, které se země dotýkalo čtyřma nohama, třema rukama a jednou hlavou. Pak nás čekaly báječné řízečky a těstoviny a místní limonáda, Šumavěnka. Poté jsme se pomocí trojočky znovu přiblížili k jeskyni, kde jsme si vyzvedli vše potřebné na to, abychom zvládli být hodinku sami v lese. Někdo si bral knížku, někdo věci na psaní nebo tvoření. V lese jsme se schovali tak, abychom na nikoho neviděli, ale zároveň každý věděl, že další kokošák je od něj jen kousíček. Celou hodinku jsme ale bohužel nezvládli. Po večeři, ovocných knedlících, které pro nás připravila další skupinka, jsme se vypravili na kraj lesa, kde jsme se všichni natáhli do trávy a během toho, co nám Agnes dočítala zbytky deníku, se pomalu šeřilo. A pak jsme tam ještě seděli a poslouchali, jak se ten noční les liší od toho denního. Když se úplně setmělo, vrátili jsme se k jeskyni a ještě chvíli zpívali u ohně. Poté se někteří odvážlivci rozhodli, že budou spát venku. Byla docela zima, a tak si v průběhu noci a rána postupně zalézali zpátky do teplých postýlek uvnitř. No, do snídaně venku vydržely jen Agnes a Terezka.

V pátek jsme už jen společně uklidili a vydali se na dalekou cestu zpět. Tedy, ještě jsme se předtím posilnili pizzou, kterou jsme si snědli vedle řeky blízko nádraží. A zmrzlinou! No a jak to bylo s profesorem? Povedlo se mu odplout z ostrova jako nám? A proč ještě ta zvláštní zvířata nemáme v muzeu a v zoo? Odpovědi na tyto otázky si musíte najít sami ve Ztraceném deníku profesora z Essexu.



Tady najdete více fotografií z našeho krásného putování.





24 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Jak jsme se ještě naposledy učili

V pondělí jsme si po společném kruhu popovídali nad domácími úkoly a v pátek jsme se pak s našimi posledními úkoly předprázdninově rozloučili. Četli jsme letáčky o našich ztracených zvířátkách, hledat

Comments


bottom of page