V pondělí po ranním kruhu, kdy jsme k vyprávění mohli použít pouze jeden slovní druh, přídavná jména, slovesa či citoslovce (tudíž jsme vymysleli mnoho neexistujících slov), jsme se ponořili do hlubin otázek. Nejprve jsme si přečetli kousek z knihy Josteina Gaardera Haló je tu někdo?, kde se mimozemšťánek Miko vždy uklání otázce tak hluboko, jak je podle něj důležitá. To proto, že otázka je základ, ukazuje směr a odpověď je už jen koncem cesty. Proto, že bez otázek by nebylo odpovědí. Hned jsme si taky na mimozemšťany zahráli a pokládali jsme si mnoho otázek a ukláněli se jim, někdy trochu, někdy více. Pak už nás čekaly otázky na papírech rozmístěné po Kokošce, ke kterým jsme každý připsali svou odpověď. Co byste odpověděli vy? Cítíš se dnes více jako voda nebo jako vítr? Co je podle tebe na světě nejdůležitější? Jak se chováš, když máš strach? Jaké zvíře tě nejvíc vystihuje? Co by ti teď udělalo radost? Cítíš se dnes více jako Slunce nebo Měsíc? Umíš poznat, kdy jde na tebe vztek? Co s ním děláš? A ještě pár dalších. Pak jsme si odpovědi četli a povídali si o nich. Po obědě se malí trochu učili, Bára s Emou připravovaly prezentaci na den otevřených dveří a ostatní, kdo chtěli, vymýšleli otázky na středeční hru.
V úterý velcí, kteří budou zůstávat v Kokošce i na druhém stupni, se pomocí různých seznamovacích a stmelovacích her poznávali s možnými budoucími spolužáky. Ema s Bárou dokonce odvážně před všemi vystoupily se svou prezentací o Kokošce, aby ji ostatním představily. A malí se čtyřmi páťáky (kteří se všichni dostali na své vytoužené školy, jak teď už víme) si v družině užívali angličtinu a češtinu a pak se venku po velké přestávce pustili do malování kruhů do písku. Čím menší kroužek, tím jednodušší a nevýznamnější otázka, čím větší kruh, tím otázka byla pro tazatele důležitější. Pokud jsme znali odpověď, vybarvili jsme kruh, pokud pouze část odpovědi, vybarvili jsme část. Ve skupinkách jsme si pak zkusili zahrát otázkovou hru Třináctá komnata. Po obědě starší pracovali na Kokopisu a mladší měli hezkou chvilku s rozjímáním o pěkném chování v jídelně, a hlavně i k sobě navzájem.
Ve středu nás čekal výlet do Ďábličáku zakončený návštěvou u Krištofa doma. Po lese jsme se proběhli a hledali jsme při tom papírky s otázkami. Každá skupinka pak měla nalezené otázky seřadit podle „velikosti“. Každý si pak měl vybrat otázku, či otázky, které pro něj byly důležité. Ve škole jsme si pak přečetli Pohádku o otázkách od Dany a společně jsme si otázky nalepili na Parkoviště otázek, které máme už delší čas v Kokošce, a snažili jsme se povědět ostatním, proč je pro nás vybraná otázka důležitá.
Ve čtvrtek jsme se při ranním kruhu učili zpívat kánon Viva la musica, což bylo dosti náročné. Trochu jsme to pak napravili zpěvem Citrónků a vrhli jsme se do učení. Malí se mořili s opisem psacího textu a procvičovali si slovní druhy, třeťáci se učili vyjmenovaná slova po Z. Čtvrťáci a páťáci opakovali vzory podstatných jmen, určovali pády a napsali si diktátek. Páťáci se k tomu učili poznat i druhy číslovek. Všichni si pak s Anežkou přečetli další vybrané kapitoly z knížky o Mikovi. V matematice se druháci a třeťáci zdokonalovali v práci s tabulkou násobků, snažili se zlepšit v řadách násobků a s kostkami ve dvojicích si pak procvičovali násobilku. Druháci pak pokračovali v práci v pracovních sešitech a třeťáci pronikali do tajů zaokrouhlování. Velcí zkoušeli role rádců ve slovních úlohách o rovnicích a také zkoumali, jak je zapisovat. Krom toho se pokoušeli vypočítat náročnou úlohu o obdélnících, ale nakonec doputovala na nástěnku. Však ona na nás počká. Nakonec páťáci i čtvrťáci mezi sebou konzultovali portfolia výstavy architektů a dívali se, zda jejich práce odpovídá kritériím, která jsme společně vytvořili.
V pátek po angličtině všichni tvořili své vlastní kruhy s otázkami a po obědě si ve skupinkách zahráli otázkovou, povídací hru Třináctá komnata.
A co nás čeká dál? Možná některé odpovědi na naše otázky dostaneme v liberecké IQlandii, kam pojedeme ve středu na výlet. Už se moc těšíme!