Venku vládne aprílové počasí, chvíli krásně teplo, chvíli zima se sněhovou vánicí. Těm, kdo by ale ještě pochybovali o tom, že je jaro, každé ráno zpívají ptáci. A to i u nás v Kokošce. Některé bylo docela snadné poznat, třeba kukačku, datla či havrana, u některých to bylo těžší. Snažili jsme se hlasy ptáků zapamatovat, případně si znázornit melodickou linku. Dozvěděli jsme se také, kteří ptáci jsou tažní, kteří u nás zůstávají a proč, jak to souvisí s jejich potravou. Také jsme se dozvěděli něco o stavbě jejich těla a zjišťovali, čím se ptáci liší od ostatních zvířat. Ale v pondělí nás čeká něco ještě lepšího. Vydáme se spolu s nadšeným přírodovědcem pozorovat ptáky přímo k Vltavě.
Tento týden jsme se učili o trochu víc, i ve středu. Druháci spolu se třeťáky nejprve opakovali naučené a zkoušeli si napsat diktáty a pak se společně pustili do třídění slov podle slovních druhů. Naučili se, který slovní druh má jaké číslo, která slova se k němu řadí, a hlavně zkoušeli si psát podle čísel slovních druhů celé věty. Také si zahráli společně hru, kdy každý napíše slovo podle daného slovního druhu na proužek papíru, přeloží a pošle dál po kruhu. To byly zmatené věty! Čtvrťáci a páťáci si také po delší době zkusili diktát, tentokrát na vzory podstatných jmen a shodu podmětu s přísudkem. Čtvrťáci pak pokračovali v učení se koncovek podstatných jmen mužského rodu a páťáci se mordovali u třídění zájmen a psaní jejich správných tvarů. Vládne zde velká touha zjednodušit češtinu, bohužel na špatném místě. Snažíme se pochopit, že ať se učíme cokoliv, vyběhává nám to cestičky v mozku, což se hodí. V pátek jsme si pak četli další kapitoly z úžasně vtipné a dobrodružné Lucčiny knihy a další texty pro povzbuzení naší touhy psát.
V matematice druháci i třeťáci procvičovali násobilku, ve čtvercové síti se učili podle šipkového zápisu rýsovat čtverce a trojúhelníky, měřili obvody a podle čtverečků počítali obsahy, pracovali s geodeskami, řešili úlohy i v dalších prostředích v pracovním sešitě. Se staršími jsme se vrhli na pravděpodobnost. Zkoušeli jsme si stavět stavby z kostek podle náhodných souřadnic, které jsme pak spolu porovnávali. Taky jsme pak dali soutěž, jaké číslo padne nejčastěji při součtu hodů dvou kostek. V pátek ale starší matematiku vůbec neměli.
Přišla totiž Anežka a měla pro velké připravený workshop inspirovaný knihou Zeď od Petra Síse. páťáci a čtvrťáci se tak stali klučinou, který vyrůstal v době totality. Skrze postavu se dozvídali, co museli dodržovat a jaké to asi tehdy bylo. Léty je prováděly klučinovy zápisy v deníku, které byly někdy veselé a srandovní, jindy zase dost těžké. Nakonec se mu povedlo jet na tři měsíce do Ameriky, protože natáčel krátký film pro letní olympijské hry v L.A., jenže Sovětský svaz vyhlásil bojkot a klučina se měl vrátit zpátky do Československa. Jak se rozhodnout? Nechat si utéct příležitosti v Americe a vrátit se domů do nesvobody? Nebo zůstat a žít v nejistotě, jestli se někdy ještě vrátí? Jestli chcete vědět, jak se rozhodl, zeptejte se svého čtvrťáka nebo páťáka. A klučinou není nikdo jiný než Petr Sís samotný.
Comments