top of page

Jak jsme si dali pauzu (naštěstí jen od psaní kroniky) (2. - 5.4.)

Nebojte se, nespíme. Jen na nás tak trošku padla jarní únava, ale už se pomalounku polehounku rozkoukáváme, jak to teplé jaro kolem nás plyne. Zažili jsme toho mnoho, například zkoumání našich emocí ve škole, ze kterých nám vyplynulo, že při hodině zažíváme spíš negativní emoce, než ty pozitivní a že s tím chceme něco dělat. A tak vznikly naše Axolotlí závazky. Také jsme zažili báječnou Noc s Andersenem v Pralesním srubu ve Kbelích, kde jsme zkoumali příběhy Petra Síse. Před Velikonocemi jsme si navzájem přichystali velikonoční tvoření, barvili jsme vajíčka voskem i přírodninami, vytvářeli korálkové přívěsky, vyráběli otevírací vajíčka s překvapením a mnoho dalšího. Něco jsme stihli i nafotit, mrkněte tu. 


Tak co, chyběli jsme vám? 

Teď už se zas zkusíme ozývat pravidelně, ať už o nic nepřijdete. 


Protože pondělí bylo tentokrát to Velikonoční, ve škole jsme se sešli až v úterý. A protože jsme si toho měli hodně co říct, nechali jsme kytaru ležet v koutě a udělali jsme si kruh sólo, tedy jen my Axolotlové. Ale ono to taky nebylo tak jednoduché, každý sice mohl říct jen jeden zážitek, ale ten poslední zažil úplně vše. Jak je to možné? No přece tak, že každý musel zopakovat předchozí zážitky a teprve pak přidat ten svůj. Ještě jsme chvíli sdíleli v proměňujících dvojicích a pak hurá ven. Přestávka ale musela ještě chvíli počkat. Venku si pro nás totiž Agnes připravila úkolovou stezku, tentokrát na téma Jana Amose Komenského, který se narodil 28. března. Po obědě jsme si ukázali jeho desatero a diskutovali, kdo je vlastně dobrý člověk. Nakonec jsme si pustili i několik dílů Labyrint světa a ráj srdce, animovanou verzi slavné Komenského knihy. 

Ve středu jsme se se všemi Kokošáky vydali na výlet k Sázavě. Vlak nás dovezl do Pikovic a odtud pak pěšo podel řeky až do Davle. A kdo dával pozor, viděl soutok Sázavy a Vltavy. Kde ale dávali pozor všichni bylo v místní cukrárně, kde jsme se zaslouženě občerstvili. 

Ve čtvrtek jsme si udělali samostatný kruh, bylo totiž potřeba se domluvit na třídním výletu, který už nějakou dobu plánujeme. Domluvenou návštěvu centra s laser game a virtuální realitou jsme vyhodnotili jako příliš drahý a po chvíli diskuze přišel Viktor se skvělým nápadem. Pojedeme do Mirákula, hurá! Naštěstí nám zbylo dost času na češtinu, a tak se čtvrťáci pustili do objevování vzorů rodu středního. A objevování do slova, nejdřív rozdělovali podstatná jména do skupin podle koncovek a pak podle tabulky zkoumali, k jakému vzoru vlastně patří. Páťáci mezitím přemýšleli, jak je to s druhy a vzory přídavných jmen. Všichni jsme se soustředili, až se nám z uší kouřilo. Když jsme se dostatečně, teda alespoň podle Agnes a hodin, vyběhali venku, ve třídě jsme si vyslechli hned dva projevy o knihách. Protože byl březen vyhlášen měsícem knihy, dostali jsme za úkol nějakou knihu přečíst a připravit si pro své spolužáky povídání, jehož hlavním cílem je druhé pro naši knihu nadchnout. Jo a taky cvičit mluvený projev. A daří se nám to, čtvrteční i páteční povídání bylo moc povedené a vždycky se našel někdo, kdo by si představovanou knihu přečetl.

V pátek jsme měli vzácnou návštěvu. Na matematiku se k nám přišla podívat paní učitelka Lenka, kterou zajímalo, jak se učíme. Agnes pro nás tentokrát modely různých těles. Naším úkolem bylo je pojmenovat a nakreslit, jak vypadají zepředu, z boku a ze shora. Kdo si troufnul, připojil i prostorový obrázek. Na konci hodiny jsme si přiřadili názvy ke správným tělesům a přemýšleli, kde všude se s nimi potkáváme. Při češtině jsme si poslechli další dvě povídání o knihách a po obědě navázali obvyklou dílnou čtení. To nám ten týden ale utekl. Tak zase příště!





19 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page