Tento týden jsem se toho moc neučili. Tedy učili, ale trochu něco jiného než v češtině a v matematice. I když, tam se to vlastně taky trochu učíme. Nastal totiž Týden laskavosti, na který jsme se už dlouho těšili a připravovali. Zahájili jsme ho společným kruhem, kde nám Pavla přečetla indiánskou povídku o dvou vlcích. Každý z nás má prý v sobě bílého a černého vlka, kteří spolu stále svádějí souboj. Bílého krmíme příjemnými zážitky, radostí, pohodou a klidem. Ten černý sílí po smutku, vzteku a podobných emocích. No a ten souboj vyhrává ten, kterého víc krmíme. Ale potřebujeme oba, protože například ten černý nám pomáhá překonávat překážky a ozvat se, když se nám něco nelíbí. Agnes nám pak představila sklenice s obrázkem bílého a černého vlka, kam teď budeme nějakou dobu vhazovat bílé a černé fazole, abychom zkusili zmapovat, kteří vlci v nás vítězí. Po zbytek dne jsme pak vyráběli různé výrobky, které pak budeme v týdnu rozdávat a dělat tím lidem radost. Stela například vyráběla vynikající medové kuličky, Stell a a Terka vyráběly náramky, Adí záložky, Alča přívěsky, Miky s Márou mýdla a Viktor s Markem pohlednice. Každý si také vybral nějakou organizaci, kterou chtěl podpořit a vytvořil na počítači QR kód, aby bylo pro ostatní jednodušší přispět.
V úterý jsme ráno pustili s velkou vervou do matematiky. Snažili jsme se vše spočítat a splnit co nejrychleji, protože nám Agnes slíbila, že když to stihneme, můžeme jít rozdávat naše výrobku na recepci Salesiánského centra. Rozdělili jsme se do dvou skupinek, aby nás tam nebylo příliš mnoho a každá si tak vyzkoušela, jestli jejich kódy fungují, a jak nejlépe oslovit kolemjdoucí. Tato zkušenost nám pak pomohla, abychom si na čtvrtek vybrali frekventovanější místo, protože zrovna ten den recepcí nikdo moc neprocházel. Něco málo se ale rozdat povedlo.
Ve středu jsme s Lenkou, Pavlou a Slony vyrazili do DDM na Proseku, kde jsme se rozdělili podle tříd. My jsme se vydali do dílen a pracovali s dřevem a vrtáky a lepidlem a barvami. Každý z nás si totiž zkoušel vyrobit vlastní dřevěné Člověče, nezlob se. Byla to docela fuška a my museli být hodně opatrní, abychom si neublížili. Některým z nás dokonce deska praskla, takže museli začít od začátku. Sloni pracovali s roboty, což jsme jim trochu záviděli. Ale naštěstí se sem na jaře vrátíme a program si prohodíme.
Ve čtvrtek byl den D. Po kruhu jsme se ještě na chvíli sešli ve třídě, abychom se poradili, co vše potřebujeme a co nesmíme zapomenout. Například naše výrobky. Každý z nás něco připravil, někteří více věcí, a i Agnes přinesla slíbené koblížky. Neodolala nám a pár nám jich na začátku rozdala. Poté jsme se už vydali do ulice. Nejprve jsme vyzkoušeli místo naproti přes silnici, mezi výlezem z metra a autobusovou zastávkou. Lidí procházelo docela dost, ale byli jsme ve stínu a zima nás vyhnala o kousek dál. Přesunuli jsme se tedy na lavičky před katastrálním úřadem, kde nejen že na nás svítilo sluníčko, ale opravdu zde bylo mnoho lidí, kteří se navíc ještě hodně střídali. My, děti, jsme se rozdělily do menších skupinek a pocházely z jednoho místa na druhé a snažily se udělat radost co nejvíce lidem, zatímco Agnes nám hlídala věci a kryla nám záda, kdyby bylo něco potřeba. Také se nám některé z lidí povedlo přesvědčit, aby přispěli na “naše” organizace. Někteří nám vnutili i peníze, ale ty jsme pak nechali na lavičce, čímž jsme si splnili i jednu laskavost za našeho laskavého kalendáře. Bylo nádherné počasí, což náš dobrý pocit ještě více podpořilo. Po obědě jsme měli ještě informatiku, kde jsme si povídali o 17. listopadu a proč ho slavíme. Kvůli živé diskuzi jsme už nestihli splnit připravené úkoly, ale zato jsme se pokusili přihlásit do dalšího zajímavého projektu Čtení pomáhá. Sice se to ne všem povedlo, ale někteří se už pustili do plnění kvízů. No protože zítra je svátek a do Kokošky nepůjdeme, končí tímto náš Týden laskavosti. Věříme ale, že budeme k sobě i druhým laskaví i nadále.
ความคิดเห็น