top of page

Jak jsme nešli na Říp (2. - 6.10.)

Pondělní ranní kruh jsme po delší době věnovali opět volbám. Protože nám odešla El na gymnázium, je potřeba zvolit nového prezidenta nebo prezidentku. Stejně jako minulý rok, musí i letos zájemci o kandidaturu sesbírat podpisy svých spolužáků nebo učitelů, aby vůbec mohli být voleni. A tak Terka, Miky, Eve, Veru, Johanka a Ondra poprvé oslovili své budoucí voliče. V rámci Projektu jsme vytvářeli plakáty a prezentace o šesti budovách, které jsme navštívili minulou expedici. Využili jsme pro to materiály své i svých spolužáků a dodatečné informace hledali na internetu. Pandám jsme pak prezentovali, jak jsou jednotlivé budovy staré, kdo je nechal postavit, k čemu sloužily kdysi a k čemu slouží dnes.

Při úterní matematice jsme se seznámili s novým prostředím - váhy. Zkoumali jsme, kolik dřevěných kostek či různých vláčků musíme na jednu stranu přidat, aby bylo ramínko v rovnováze. Páťáci v prostředí vah pokračovali samostatně, zatímco čtvrťáci počítali, jaké zvířátko se schovává pod maskou nebo jaký vagonek pod plachtou. Před obědem jsme si ještě stihli poslechnout referát o robotovi Emo od Mikyho, který byl fakt povedený. Protože bylo hezky, na odpolední informatiku jsme se vydali ven. Ve dvojicích jsme si rozdělili role programátorů a robotů a domluvili si mezi sebou svůj jazyk, kterým budeme komunikovat. Nemohli jsme u toho ale vůbec mluvit! Místo toho jsme komunikovali pomocí různých zvuků. Úkolem programátora bylo provést slepého robota překážkovou dráhou až k místu, kde čekala Agnes. Všem se nám to nakonec povedlo, i když jsme zjistili, že se jednotlivé jazyky mezi sebou pletou.

Ve středu jsme se sešli na nádraží, abychom vyrazili na expedici na Říp. Jenomže tak nějak bylo všechno proti nám. První vlak nejel, protože při včerejší bouřce popadaly stromy na koleje a ten druhý na nás nepočkal. Takže jsme se se ocitli v Kralupech a nevěděli, jak dál. Naštěstí si Lenka a Pavla uměly poradit a vydali jsme se do blízkého lesíka, kde pro nás vymyslely různé úkoly. Tak snad ten Říp pokoříme jindy.

Bohužel nám onemocněla Dana, takže jsme čtvrteční ráno strávili s Pandami a Kristýnou, to je maminka Toníka. V kobercovce jsme si společně poslechli referáty Laury o mořských želvách ze Zakynthosu, Markův o slepicích, jejich chovu a nedobrém zacházení a Márovo povídaní o Minecraftu. Všechny referáty byly moc pěkně připravené a vždy po nich následovala zajímavá diskuze. Po přestávce venku jsme v češtině opakovali, co jsme se minulý rok naučili. No, někomu to šlo lépe, někomu hůře, ale alespoň jsme objevili na čem ještě zapracovat.

Pátek nám pak utekl jako voda. Nejzajímavější byl asi referát od Verči, která nám vyprávěla o bozích starověkých Řeků, který byl hodně podrobný, ale zase se pěkně poslouchal.



27 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page