Po delší odmlce se opět ozýváme. Nejprve jsme si užívali prázdniny a pak nám zase skoro celý týden chyběla Agnes. často jsme se učili samostatně, někdy se s námi učila Anička a jindy zase Andulka nebo Markéta. Dokončovali jsme naše deskovky o ekologii, zkoušeli nové pomůcky na soustředění, dokončili naše počítání s roboty… Dokonce jsme se vydali na návštěvu ke Slonům, kde jsme představili náš projekt o lidském těle a našeho kamaráda Kokosa. Sloni nám na oplátku, představili své modely jednotlivých soustav, které byly opravdu povedené! Vlastně to byl príma týden.
Ale ten minulý týden stál teprve za to. A to hned z několika důvodů. Po hrozně dlouhé době jsme byli všichni! Takhle jsme se naposled potkali v prosinci, no fakt! A to znamenalo jednu jedinou věc, konečně jsme si mohli odhlasovat zvířátko, které adoptujeme z peněz z vánočního jarmarku. A bylo to pořádně napínavé, protože hlasování mělo 3 kola. Nakonec zvítězil Pískomil Mongolský alias Profesor. Tak se moc těšíme, až se na něj půjdeme do Zoo podívat.
No a další veledůležitou věcí, kterou jsme museli rozhodnout bylo, co budeme baštit na našem zimním výletě, kam se ve středu chystáme. Nejprve jsme se rozdělili do skupinek, ve kterých jsme se museli shodnout co budeme vařit. To bylo naštěstí dost jednoduché, protože jsme to už měli víceméně vymyšlené. O dost těžší už bylo vymyslet, kolik toho vlastně sníme a co na to budeme všechno potřebovat. Agnes si myslí, že velkoobjemovému stěhování domácích kuchyní zabránilo jen její varování, že si musíme všechny naše věci unést sami, ale my jsme přece rozumní, že jo. V úterý jsme veškeré naše plánování dotáhli a zabalili potřebné věci. A to včetně našich různých bobů, pekčů a talířů, protože hrozí, že na horách najdeme i trochu sněhu. Tak moc jsme se na středu těšili, až jsme si skoro nevšimli, kam to úterý uteklo. Ale přece jenom jsme se zvládli i trochu učit. Třeba během informatiky jsme se tentokrát zaměřili na internet a vyhledávání informací. Pomocí několika pracovních listů jsme zjišťovali informace hned o deseti ohrožených zvířatech žijících u nás. A tak jsme se lecos dozvěděli třeba o mlokovi, netopýrovi, veverce, nebo křečkovi polním.
No a pak už to bylo, hurá! náš zimní bahňák! Ráno jsme se rozloučili se svými drahými rodiči a vyrazili s Markétou do Liberce. Tam jsme Agnes s Kočkou nabalili naše batohy a vyrazili na vlak. A z vlaku už jen pár kiláčků do chalupy. Ta ale byla. Měli jsme ji celou pro sebe a na zahradě bylo hned několik klouzaček, houpaček a prolejzaček, ale hlavně zip-line, která byla báječně dobrodružná. I tu naší chalupu jsme řádně prozkoumali. A krom ložnic a obří kuchyně jsme objevili pingpong, fotbálek, a dokonce i šipky. Po večeři, ke které jsme si užili báječné těstoviny od Toníka, Aličky a Belly, nás čekalo ještě jedno překvapení. Toník pod talířem našel zlatý kupon a to znamenalo jen jedno. Návštěvu Wonkovy továrny! Tam nás přivítaly dvě Wonkovy pomocnice. Za úkol jsme dostali prozkoumat cestu, jak se z kakaových bobů stane čokoláda. Za odměnu jsme pak jeden čerstvý kakaový bob mohli rozříznout a ochutnat ho. Moc nám to chutnalo! Večer nás ještě čekala pyžamová párty a úžasná sváča od Vilemínky i s překvapením.
Ve čtvrtek ráno nás probudila vůně vaflí, které nám společnými silami upekli Péťa, Vojta, Fáfa a Hugo. Po této výživné snídani jsme se vydali na dalekou štreku lesem a vesnicemi až do ruční papírny ve vesnici Zdislava. Celou cestu jsme hráli hru na vrahy. Ta spočívala v tom, že dva tajní vrazi zabíjeli ostatní vyplazením jazyka. Jednou za čas probíhal soud, během kterého se mohl odhlasovat podezřelý a tím ho usmrtit. Jenže on to byl mnohem častěji někdo nevinný, ajajaj. A tak nám cesta utekla jako voda. V papírně jsme se řádně naobědvali bagetou, kterou si připravil každý sám dle svého gusta. Pak nás čekala zajímavá prohlídka procesu vyrábění papíru, který jsme si na závěr mohli sami vyzkoušet. To bylo moc príma. Cesta zpátky byla o něco bahnitější než cesta zpět. Omylem ale na zemi nikdo neskončil, takže to považujeme za úspěch. Zpátky ve Wonkově továrně nás pak čekalo vymýšlení vlastního zákusku ze zdrojů, na které jsme měli jen omezené peníze. Dobroty všech tří týmů byly ale naprosto vynikající! Před véčou i po ní jsme si ještě stihli zahrát různé deskovky nebo oblíbené šipky.
No a pátek už zmizel hrozně rychle. Ráno nás čekaly báječné palačinky od Vilí, Bětky, žofky a Mári. A pak hromada úklidu a balení. No jo, co jsme si našpinili, to musíme i uklidit. Cesta na vlak byla trochu napínavá, ale vlak jsme stihli, takže všechno dobré. V Liberci jsme se ještě tramvají vydali na ohromnou prolejzačku, která byla fakt dobrá. Takové pidi Mirákulum. Větší zážitek ale asi byla ta tramvaj a hlavně štípání lístků, pro mnohé z nás to bylo úplně poprvé! Poslední velký zážitek už byl po cestě na nádraží. Od Agnes jsme si vyzvedli naše batohy a kluzadla a na nádraží to vzali zkratkou z kopce. No a když už jsme měli ty boby, tak jsme to vyzkoušeli na nich. A šlo to! Pan řidič nám sice trochu vynadal, ale rozhodně to stálo za to. Takže i bez sněhu na ty boby došlo.
Ó my se máme, že se máme!
Comments