Ve středu 4. 10. jsme se měli vypravit na dlouho očekávaný výlet na Říp. Proč dlouho očekávaný? Loňský výlet na tuto horu se totiž tak vydařil, že urban legends o tom, jak to bylo báječné, dostihly i mě, nově příchozí, tudíž jsem se těšila, jak si to letos zopakujeme.
Katastrofa se začala formovat již předchozího večera, kdy udeřily silné bouřky. Někde vzadu v hlavě mě napadaly černé scénáře, ale zahnala jsem je s tím, že 12 hodin, které nás dělily od odjezdu vlaku směr Roudnice, bude stačit k tomu případné popadané stromy odklidit. Opak byl však pravdou. Ačkoli se vlak skvěl na odjezdní tabuli a dokonce měl přidělené nástupiště, paní u okýnka mi 10 minut před odjezdem sdělila, že vlak nejede a máme zkusit náhradní dopravu. Místa v autobuse nám negarantují, ale to, že vlak v Kralupech směr Roudnice na nás počká, ano. Řečová vada zmíněné pracovnice Českých drah komunikaci příliš neusnadňovala, nakonec jsem však zakoupila jízdenky a běželi jsme hledat nástupiště “C”, odkud měla náhradní doprava odjíždět. Abych to zkrátila…Lenka oběhla Holešovice třikrát dokola, ptala se všech, včetně prodejců Nového prostoru, ale tajemné “C” nikde. Dobrá, říkáme si, je 5 minut po čase odjezdu, nejspíš nám to frnko bůh ví odkud, jdu vrátit jízdenky a vymyslíme náhradní program. Opět bojuji s paní u okýnka, když tu zvoní telefon…Lenka…autobus přijel, nic nevracej a utíkej za námi…Ok, znovu kupuji již vrácené jízdenky a běžím na autobus. Jedeme, hurá!
To, že se některým dětem dělá v autobuse zle a budou nejspíš zvracet, zjišťujeme za třetí zatáčkou. Po cestě se také začíná zpod sedadel linout kouř, jdu to říct řidiči a pak až do Kralup čekám, že zastaví a půjde situaci řešit. Nic se však neděje, otevíráme tak alespoň všechna okénka a doufáme, že nezačne hořet.
Když míjíme ceduli Kralupy nad Vltavou, beru to jako malé vítězství. To ještě netuším, že se dál už dneska nepodíváme. V Kralupech mi pán ve vestě ČD sděluje, že vlak směr Roudnice jel dle jízdního řádu, což je před 20 minutami, a o žádné garanci čekání nic neví. Nashledanou. Rychle s Lenkou žhavíme telefony a hledáme krásy Kralup…naučná stezka, bunkr, zámek Nelahozeves…Děti s Lenkou vyráží napřed, já se vydávám opět k okénku a snažím se získat zpět část peněz za jízdenky.
Doháním je v okamžiku, kdy ve skupinách sbírají a hledají přírodniny vyobrazené na přidělených kartičkách. Někteří se rozčilují, že nikde není ani šiška…Jo, milí zlatí, počítali jsme s tím, že je budete hledat kolem Řípu. Z vyhlídky si prohlédneme chemické závody a povíme si něco o zdejším průmyslu. Pak už se po zelené vydáváme do Nelahozevsi, děti se učí dávat pozor na turistické značky a vzájemně se podporují a povzbuzují v chůzi. Říp cestou alespoň zahlédneme a tak si vysvětlujeme, co je to stolová hora, většina se pak ale shoduje, že jim víc než stůl připomíná tlačítko počítače. 🙂
Zámek v Nelahozevsi vidíme jen zespodu, kempujeme u zastávky, obědváme a vyhlížíme autobus do Prahy. Ačkoli mám překvapení ráda, ze srdce doufám, že příští expedice již proběhne podle plánu.
Comentarios