Jak byla venku stále zima, a tak jsme se raději učili

Máme sice jaro, ale venku je už druhý týden jen pár stupňů nad nulou. Statečně chodíme na přestávky ven a těšíme se na příští týden, až se oteplí.

V pondělí jsme společně se všemi kokošáky a pak i sami přemýšleli nad expedicemi a výchovami v příštím roce.

Při matematice jsme opět ukázali, jak jsme mnozí prostorově nadaní. Hráli jsme si s geodeskami a gumičkami. Snažili jsme se vymyslet co nejvíce různých trojúhelníků. A pak jsme se pustili do počítání čtverečků, prostoru který trojúhelníky zaujímaly. Nejprve jsme si to natrénovali na čtvercích a obdélnících. Šlo nám to moc pěkně. Také jsme si skládali trojúhelníky z dřívek a přemýšleli jsme při přidávání dalších, kolik jich máme.

Také jsme rozdělovali kolečka. Nejprve jsme spočítali kolik z nich lze poskládat tříkolek, pak jsme přemýšleli, kolik by šlo udělat aut a motorek. No, a vlastně jsme tak procvičovali dělení se zbytkem. S parketami jsme si opakovali osovou souměrnost, hledali jsme různá řešení v šipkových rovnicích, počítali jsme se šipkami schody. Soutěžili jsme se zvířátky dědy Lesoně, kdo bude mít nejsilnější družstvo. Do čtvercové sítě jsme si kreslili podle zadání různé čtverce a obdélníky.

Při češtině jsme pokračovali v procvičování bě, pě, vě, mě. Psali jsme diktát, a také jsme si vždy podle diktátu napsali první větu souvětí a další větu či věty jsme si každý vymyslel. Moc krásná vtipná zvířecí souvětí nám vznikala. Souvětí už dokážeme vymyslet i poznat i určit, z kolika vět se skládá. Přemýšleli jsme také nad tím, jak doma pomáháme, jaké jsou naše povinnosti.

S Pepou jsme se vypravili na strašidelnou půdu a povídali jsme si pak, kam můžeme chodit a co smíme dělat sami, a co nám musí rodiče dovolit. A proč nám vlastně ještě něco zakazují.

Také jsme se s Pepou toulali po jeho městě. Hledali jsme trasy v mapě, orientovali jsme se nejen podle ulic a pravé a levé ruky, ale i podle světových stran.

A protože čím víc jazyků znáš.., tak jsme si zkoušeli číst text o štěňátkách a rozumět mu slovensky. To byla výzva! A také jsme si četli text s úplně vyměněnými částmi slov, a přesto tomu náš mozek rozuměl. Je to zázrak, co všechno umíme!