HURÁ! Škola v přírodě!

Konečně jsme se dočkali! Víte čeho? Přece školy v přírodě! A příroda byla opravdu mocná! Čekala nás tam dokonce krásná Elíša, zosobněný duch přírody, který nás přišel požádat o pomoc. Přírodě totiž hrozilo nebezpečí, velká potopa. A potopa opravdu přišla.

V pondělí ráno jsme se sešli na Černém Mostě a autobusem jsme jeli do Liberce. Z Liberce nás čekala cesta dvěma vláčky. A pak už vzhůru s batohy do kopce do chaty Bludička. A byli jsme v Jizerských horách. Než jsme se ubytovali, byl tu Kryštof s obřím nákupem na celý týden. Uvařili jsme těstoviny s pestem a vydali se na první výlet na koupaliště. Voda byla strašně studená! A nám se tím podařilo splnit Ducha chladu. Jáchym, Violka, Samík a Hermínka ani nechtěli vylézt. A Dana tam strčila jen palec u pravé nohy. Když jsme se vrátili, skočili jsme na trampolínu a houpačky a pustili jsme se do chystání ohně na opékání trdelníků, buřtíků, chlebíků se sýrkem. A přišla Elíša! Byla to krásná, ale smutná přírodní bytost. Požádala nás, abychom v sobě našli dobré duchy, a tím pomohli přírodě. Přírodě totiž hrozila potopa. Postupně jsme se snažili v sobě probudit Ducha samoty, Ducha přátelství, Ducha ticha, Ducha překonání strachu, Ducha zdravého těla, Ducha chladu, Ducha důvěry, Ducha vůně, Ducha Země, Ducha barev, Ducha písně, Ducha vzájemnosti a Ducha domova. Byl to pro nás těžký úkol. Pozdě večer, když už jsme usínali v postýlkách, přijel za námi Theo.

V úterý po velké snídani, jsme šli plnit Ducha zdravého těla, a začalo pršet. A Potopa byla tady. Ale nám to nevadilo a vydali jsme se kolem krásných vodopádů vzhůru do hor. Šli jsme bosky, abychom splnili Ducha Země, a mlčeli jsme, abychom splnili Ducha ticha. A pršelo a pršelo. Na chvíli vysvitlo sluníčko a zase pršelo a zas dokola a dokola. A byli jsme v Pekle. Dali nám tu polívku a horkou čokoládu. Pohráli jsme si i v dětské herničce. A že už nepršelo, vydali jsme se zpět kolem Nebe do chaty Bludička. Vařili jsme buřtguláš a čočkovou polívku na druhý den, a noky se sýrovou omáčkou.

Ve středu jsme šli do lesa plnit Ducha samoty a Ducha domova. Odpoledne na nás už čekal Duch barev. To byla krása! Namalovali jsme venku pod stříškou spoustu nádherných obrazů. Kolem nás krásně lilo. A mezitím, jsme postupně skoro každý běžel osmažit si čtyři palačinky. Ty byly výborné, s marmeládou i nutelou! A pozdní večeře byly zas těstoviny s pestem.

Ve čtvrtek nás čekal další výlet. Tentokrát na Protrženou přehradu. Našli jsme tu krásné kamínky. A zase pršelo, trochu, víc a cestou zpátky nejvíc. To byla krása! Byli jsme celí mokří, všude tekly potůčky a kluci dělali přehrádky. Za odměnu, jsme se po převlečení se do suchého, vydali do místní hospůdky. Markéta tu pro nás domluvila moc dobrý smažák s hranolkami, tatarkou a kofolkou. Cestou zpět nečekaně začal slejvák. A že to byl kousek do chalupy, neměli jsme pláštěnky. Běželi jsme k chalupě, jak nejrychleji jsme uměli! A že jsme každý den cvičili a ve čtvrtek běželi do kopce, podařilo se nám splnit i Ducha zdravého těla. A večer jsme si nacvičovali písničky na táborák a navštívila nás už potřetí Elíša, krásně ozdobená a rozzářená světýlky. To proto, že se nám podařilo odvrátit potopu tím, že jsme v sobě probudili hodně dobrých Duchů. A k druhé večeři byly brambory na loupačku se zeleninou a tvarohem.

V pátek jsme pobalili, uklidili a vláčkem a autobusem se vypravili domů. K obědu nás čekala na nádraží pizza. A pak už hurá domů za maminkou a tátou!